Karel IV. Lucemburský

Český král a římsko-německý císař Karel IV. (jako český král Karel I.) je historickou osobností, která v našem domácím povědomí požívá dlouhodobě velké úcty. Je tomu tak i přesto, že nás od něj dělí sedm století a že naše vlastní česká současnost je 14. století na hony vzdálená. V letošním roce zvláště intenzivní pozornost věnovaná Otci vlasti vyplývá zejména z jeho bohatého, dodnes obdivuhodného odkazu, k němuž patří i zvelebení vinařské tradice Čech. Současně však můžeme říci, že i Karel IV. zakusil tíži a bolestnost lidského údělu, a tak se nemusíme obávat, že by nám jeho doba a život mohly být přes propast dějinného času zcela nesrozumitelnými. Žijeme v neklidných časech a může nás povzbudit, že náš král z dávných dob dokázal v mnoha těžkých zkouškách obstát.

Narodil se 14. května 1316 v Praze jako syn českého krále Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny. Pokřtěn byl jménem svatého Václava, hlavního patrona české země, zvláště později hojně vzývaného i domácími vinaři. Princovo dětství silně poznamenal rozkol mezi rodiči, v jehož důsledku byl jako 7letý vzat od matky a svěřen do péče otcových příbuzných ve Francii. Tato sama o sobě smutná okolnost umožnila chlapci Václavovi vzdělávat se ve vysoce kultivovaném francouzském dvorském prostředí, takže z něj vyrostl na svou dobu nadprůměrně erudovaný následník trůnu. Politicko-vojenské zkušenosti začal sbírat po boku otce v severní Itálii a také v tomto směru se učil rychle a dobře. To vše spolu se zbožností a sebekázní způsobilo, že ještě před dovršením 20. roku byl lucemburský kralevic s to samostatného politického úsudku i rozhodování. V této době však již užíval jméno Karel, které přijal jako druhé v souvislosti s biřmováním, svátostí křesťanské dospělosti.

V roce 1333 se Karel Lucemburský vrátil do rodných českých zemí, a to jako spoluvládce v zemi setrvale nepřítomného krále Jana, který syna jmenoval markrabětem moravským. Mladý muž se energicky pustil do rekonstrukce po léta již otřesené ústřední panovnické moci. Šlechtici, kterým kromě vlastního prospěchu záleželo i na budoucnosti země, stáli na jeho straně. Podobně mladého markraběte podporoval i pražský biskup Jan IV. z Dražic. Karel však stačil sledovat i politiku zahraniční a za sice problémové, ale nakonec vždy spořádané spolupráce se Janovi a Karlovi dařilo posilovat pozice lucemburského rodu v Evropě. Ve vzduchu totiž visela otázka, kdo nahradí současného vladaře římsko-německé říše Ludvíka Bavora, který sice byl mocný, ale jehož mravní autoritu podlomilo vyobcování z Církve. V létě 1346 byl Karel zvolen jeho nástupcem a po otcově smrti v bitvě u Kresčaku se z „mladšího krále“ stal českým panovníkem se všemi právy a povinnostmi této hodnosti.
Brzká smrt Ludvíka Bavora († 1347) způsobila kýženou stabilizaci Karlovy mocenské pozice, a tak se již dalšího roku mohl pustit do velkoryse pojaté zakladatelské činnosti. Mj. tak vyplnil plán svého děda Václava II. a vymohl Praze univerzitu. Založením Nového Města pražského umožnil české metropoli dlouhodobý růst v bezpečí hradeb. Okolí Prahy a nově budovaného hradu Karlštejna nařídil osázet révou vinnou přivezenou z Rakous.

Další kroky k podpoře českého vinařství vykonal již jako Karel IV., tj. poté, co se mu roku 1355 podařilo za nezvykle pokojných okolností vykonat korunovační jízdu do Říma. V únoru 1358 vydal nařízení o zakládání vinic v okolí pražských měst. Stanovil v něm základní míry vinice, zakladatelům vinic přislíbil rozsáhlé daňové prázdniny a celý obor svěřil do správy úřadu viničních hor, v jehož čele stanul perkmistr ustanovovaný konšely Starého Města pražského. V květnu téhož roku vydal podobné nařízení pro celé České království a vytvořil tak dlouhodobé předpoklady pro rozvoj a dobré fungování vinařství v Čechách. S podobným cílem inicioval také dovoz kvalitnějších odrůd révy vinné z Porýní a z Burgundska. Konečně v roce 1370 rozhodl o ochraně české vinařské produkce tím, že až na výjimky zakázal dovoz a šenkování vín cizích.

V posledním roce života podnikl Karel IV. diplomatickou cestu do Paříže, aby se s francouzským králem dohodl o budoucnosti střední Evropy. A ač celý život usiloval o politickou rovnováhu na kontinentě, bylo mu dáno dočkat se i počátku hluboké krize středověké Evropy, když byl paradoxně právě s podporou Francie zvolen vzdoropapež. Rozkol v Církvi pomohl až roku 1417 odstranit Karlův syn Zikmund, skutečný dědic otcova státnického umění. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 v Praze.

Mapa českého státu ve 14. století

mapa - Český stát ve 14. století

Karel IV. ilustrace Královská kolekce vín

Mělník 16. února2016

Královskou kolekci vín představil předseda Cechu českých vinařů Jiří Čábelka při tiskové konferenci na litoměřickém zámku. Kolekce obsahuje celkem čtrnáct pečlivě vybraných vín. Podmínkou pro výběr původ vín. Musí být z odrůd které dovezl do Čech právě Karel IV. - burgundských. Musí pocházet z královských českých měst.

Více …

Jak se přidat k projektu

Mělník, 11. listopadu 2015

Podle příkladu moudrého panovníka nabízíme zkušenosti našich vinařů při výběru vhodného místa, odrůdy vína a pomoc se zdoláním platné legislativy.[…]

Více …

Tisková zpráva

Mělník 28. září, 2015

Cech českých vinařů, spolek vinařů a vinohradníků z vinařské oblasti Čechy, jako nositel vinařských tradic naší země, připravuje na následující rok 2016 projekt. […]

Více …